Slzy minulých dnů

20. května 2013 v 22:29 | Findë |  Tvorba
Báseň. Tři sloky čirého utrpení. Čirého smutku. A zjitřených vzpomínek.
Jsem to já, ale zároveň to já již nejsem. Vítr se změnil a mé sny se změnily s ním.
Některé z nich vyrostly a vykvetly jako pomněnky či sedmikrásky, jiné uvadly jako ubohé květinky bez vody a světla, ale jejich místo na louce nahradily jiné, nové, možná budou barevnější, silnější a krásnější a možná také ne...
Naděje patří zítřkům, ale dnes oplakáváme včerejšek.
Ale teď již slibovaná báseň.


Co bylo, nemůže se odestáti,
tak nechť se mrtvé zemi vrátí.
By nasytilo smutkem jemně,
to poslední, co zbylo ze mě.

Podívej se druhou stranou,
nech slzy hořké tiše skanout
z rudých rtů na bílé líce
a nenavrať se nikdy více.

Ten smutek, který ve mě žije,
je poslední, proč srdce bije.
A v hudbě děsu, lítých stenů,
na minulost snad zapomenu.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Arwen Arwen | Web | 30. května 2013 v 16:49 | Reagovat

Pěkná básnička. Taky jsem se tak nějak cítila, když jsepodruhé vrátila na blog. :) :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama